Klubová výstava Mladá Boleslav 29.3.2008
30. 3. 2008
V sobotu ráno jsme vstávali hodně brzo. Měli jsme totiž před sebou
dlouhou cestu do Mladé Boleslavi na Tokyškovu první výstyvu. Věci jsem
měla nachystané už od pátku a tak stačilo nabalit vše do auta, vzít psa
a vyrazit. Cesta probíhala dobře, akorát počasí mě moc netěšilo,
protože bylo zataženo a poprchávalo.
Cestu jsme už měli natrénovanou a tak najít v Mladé Boleslavi výstavní areál nebyl žádný problém. Čas příjezdu jsme měli perfektní, do posuzování nám zbývala ještě hodina. Mohli jsme tedy v klidu donést Tokrovu přepravku ke kruhu, jít vyvenčit a pak ještě potrénovat trochu obíhání a výstavních postojů.
Věděli jsme, že jako pejsek a k tomu štěně přijdeme na řadu hned jako první. Do kruhu jsme tedy nastoupili hned o deváté. Tokra měl krásné číslo 1, posuzovala paní Marie Marušková.
Paní rozhodčí si nás nejdříve důkladně prohlédla z blízka, podívala se na zoubky které nám pochválila a zkontrolovala, zda je Tokra skutečně pes a má vše co ke psu patří. To se prckovi sice moc nelíbilo, ale zvládl to – ještě budeme muset potrénovat. Potom jsme si dali pár koleček a úhlopříček. Nakonec opět do výstavního postoje a paní rozhodčí začala diktovat posudek, který nám potom sdělila a ještě dodala, že se jí prcek moc líbí a také pochválila naši spolupráci a celkové předvedení, což mě potěšilo. Celkové hodnocení VN – velmi nadějný bylo více než uspokojivé. Navíc se prcek choval v kruhu jako profík a ani já nebyla tolik nervózní jak jsem čekala, což bylo fajn. Vzhledem k tomu, že na výstavu bylo přihlášeno 29 australáčků, v kruhu jsem se nezdrželi moc dlouho. Převzali jsme posudek, diplom a tradá pryč.
Teď už jen vyčkat do odpoledne na závěrečné soutěže, kde jsme se chtěli zúčastnit soutěže o nejlepší štěně výstavy.
Čas čekání jsme trávili s našimi kamarády od leopardů. Okukovali jsme ostatní psiska, komentovali hodnocení, předvedení, mluvili o všem možném. Potkala jsem se tam se spoustou známých lidí a bylo mi fajn. Tokyšek odpočíval v přepravce, protože lidí v hale bylo skutečně hodně a nerada bych, aby mi prcka někdo zašlápl.
Před posuzováním leopardů, které se mělo konat ve vedlejším kruhu, jsme se šli ještě ven vyvenčit. Když jsme vyšli z haly, Helena se chtěla s prckem přivítat. Netušila ale, jak bouřlivé to přivítání bude. Tokra je na cizí lidi velmi opatrný a tak se k Heleně moc nehnal. Ovšem když na něj promluvila a on v ní poznal svoji člověčí mámu, málem se zbláznil radostí. Skočil na ni s takovou razancí, že ji svalil na zem, kde ji začal olizovat, obskakovat, kňučel, dělal skopičiny.....no bylo úžasné sledovat, jakou měl z Heleny radost. Bylo to opravdu krásné přivítání.
Po uvítacím ceremoniálu jsme se byli ještě podívat na Tokyškovu sestřičku Aluru Šumící křídla, s kterou si Tokra chvilku zablbnul na parkovišti a my pokecali s majitelem Lubošem Ludvíkem.
Většina našich kamarádů leoparďáků odjížděla po výstavě směr lovecký hotel Jívák, kde jsme měli zajištěné ubytování. My s Milanem jsme ještě čekali na závěrečné soutěže, do kterých jsem chtěla s Tokrou nastoupit. Společnost nám dělala Míša s Vláďou a leopardicí Amelia Bartlet neboli Des.
Po soutěžích dítě a pes, nejlepší pár psů a chovatelská skupina, přišla naše chvíle. Do kruhu nás nastoupilo osm, posuzoval pan Refet Hadžič. Oběhli jsme dvakrát kolečko a pak do výstavního postoje. Pan rozhodčí si všechny psy prohlédl z jedné i druhé strany a nakonec určil tři, kteří vystoupili z kruhu a my byli mezi nimi. Tokratek získal krásné třetí místo ve štěňátkách a my jsme na něj náležitě pyšní!
Po ukončení závěrečných soutěží jsme se v rychlosti sbalili, rozloučili se s Míšou a Vláďou, který nám udělal ještě pár foteček s vítězným pohárem a vyrazili směr lovecký hotel, kde už byli ostatní ubytovaní a právě večeřeli. Pochlubili jsme se výstavním úspěchem, ubytovali se a dali si večeři. Po jídle jsme šli ještě na krátkou vycházku do okolí. Protože jsme přijeli později než ostatní, vyrazili jsme na vycházku sami. Cestou jsme potkali Zoltána s Kubou, leopardem Karlem (Gandalf Šumící křídla) a malou ovčandou Jarmilou, s kterou si Tokra úžasně vyhrál.
Večer jsme se pak všichni sesedli dole v restauraci, popíjeli a povídali až do pozdních nočních hodin.
Ráno po snídani jsme se sbalili a vyrazili k domovům. Ale ještě před tím jsme si dali ještě jednu malou vycházečku s psiskama. Popojeli jsme do sousední obce Loučeň, kde jsme si udělali ještě malé kolečko lesíkem. Bylo opravdu krásné počasí, teplo, modrá obloha a tak nikdo domů příliš nespěchal a procházku jsme si krásně užili.
….A pak už následovalo jen rozloučení a odjezd domů. Byl to opravdu parádní víkend. Opět jsem viděla lidi, které mám ráda a myslím že i kluci (Milan s Tokrou) si to pěkně užili.
Snad se s našimi psími kamarády zase brzy někde potkáme na nějaké další parádní akci.
Fotečky z výstavy zde
Cestu jsme už měli natrénovanou a tak najít v Mladé Boleslavi výstavní areál nebyl žádný problém. Čas příjezdu jsme měli perfektní, do posuzování nám zbývala ještě hodina. Mohli jsme tedy v klidu donést Tokrovu přepravku ke kruhu, jít vyvenčit a pak ještě potrénovat trochu obíhání a výstavních postojů.
Věděli jsme, že jako pejsek a k tomu štěně přijdeme na řadu hned jako první. Do kruhu jsme tedy nastoupili hned o deváté. Tokra měl krásné číslo 1, posuzovala paní Marie Marušková.
Paní rozhodčí si nás nejdříve důkladně prohlédla z blízka, podívala se na zoubky které nám pochválila a zkontrolovala, zda je Tokra skutečně pes a má vše co ke psu patří. To se prckovi sice moc nelíbilo, ale zvládl to – ještě budeme muset potrénovat. Potom jsme si dali pár koleček a úhlopříček. Nakonec opět do výstavního postoje a paní rozhodčí začala diktovat posudek, který nám potom sdělila a ještě dodala, že se jí prcek moc líbí a také pochválila naši spolupráci a celkové předvedení, což mě potěšilo. Celkové hodnocení VN – velmi nadějný bylo více než uspokojivé. Navíc se prcek choval v kruhu jako profík a ani já nebyla tolik nervózní jak jsem čekala, což bylo fajn. Vzhledem k tomu, že na výstavu bylo přihlášeno 29 australáčků, v kruhu jsem se nezdrželi moc dlouho. Převzali jsme posudek, diplom a tradá pryč.
Teď už jen vyčkat do odpoledne na závěrečné soutěže, kde jsme se chtěli zúčastnit soutěže o nejlepší štěně výstavy.
Čas čekání jsme trávili s našimi kamarády od leopardů. Okukovali jsme ostatní psiska, komentovali hodnocení, předvedení, mluvili o všem možném. Potkala jsem se tam se spoustou známých lidí a bylo mi fajn. Tokyšek odpočíval v přepravce, protože lidí v hale bylo skutečně hodně a nerada bych, aby mi prcka někdo zašlápl.
Před posuzováním leopardů, které se mělo konat ve vedlejším kruhu, jsme se šli ještě ven vyvenčit. Když jsme vyšli z haly, Helena se chtěla s prckem přivítat. Netušila ale, jak bouřlivé to přivítání bude. Tokra je na cizí lidi velmi opatrný a tak se k Heleně moc nehnal. Ovšem když na něj promluvila a on v ní poznal svoji člověčí mámu, málem se zbláznil radostí. Skočil na ni s takovou razancí, že ji svalil na zem, kde ji začal olizovat, obskakovat, kňučel, dělal skopičiny.....no bylo úžasné sledovat, jakou měl z Heleny radost. Bylo to opravdu krásné přivítání.
Po uvítacím ceremoniálu jsme se byli ještě podívat na Tokyškovu sestřičku Aluru Šumící křídla, s kterou si Tokra chvilku zablbnul na parkovišti a my pokecali s majitelem Lubošem Ludvíkem.
Většina našich kamarádů leoparďáků odjížděla po výstavě směr lovecký hotel Jívák, kde jsme měli zajištěné ubytování. My s Milanem jsme ještě čekali na závěrečné soutěže, do kterých jsem chtěla s Tokrou nastoupit. Společnost nám dělala Míša s Vláďou a leopardicí Amelia Bartlet neboli Des.
Po soutěžích dítě a pes, nejlepší pár psů a chovatelská skupina, přišla naše chvíle. Do kruhu nás nastoupilo osm, posuzoval pan Refet Hadžič. Oběhli jsme dvakrát kolečko a pak do výstavního postoje. Pan rozhodčí si všechny psy prohlédl z jedné i druhé strany a nakonec určil tři, kteří vystoupili z kruhu a my byli mezi nimi. Tokratek získal krásné třetí místo ve štěňátkách a my jsme na něj náležitě pyšní!
Po ukončení závěrečných soutěží jsme se v rychlosti sbalili, rozloučili se s Míšou a Vláďou, který nám udělal ještě pár foteček s vítězným pohárem a vyrazili směr lovecký hotel, kde už byli ostatní ubytovaní a právě večeřeli. Pochlubili jsme se výstavním úspěchem, ubytovali se a dali si večeři. Po jídle jsme šli ještě na krátkou vycházku do okolí. Protože jsme přijeli později než ostatní, vyrazili jsme na vycházku sami. Cestou jsme potkali Zoltána s Kubou, leopardem Karlem (Gandalf Šumící křídla) a malou ovčandou Jarmilou, s kterou si Tokra úžasně vyhrál.
Večer jsme se pak všichni sesedli dole v restauraci, popíjeli a povídali až do pozdních nočních hodin.
Ráno po snídani jsme se sbalili a vyrazili k domovům. Ale ještě před tím jsme si dali ještě jednu malou vycházečku s psiskama. Popojeli jsme do sousední obce Loučeň, kde jsme si udělali ještě malé kolečko lesíkem. Bylo opravdu krásné počasí, teplo, modrá obloha a tak nikdo domů příliš nespěchal a procházku jsme si krásně užili.
….A pak už následovalo jen rozloučení a odjezd domů. Byl to opravdu parádní víkend. Opět jsem viděla lidi, které mám ráda a myslím že i kluci (Milan s Tokrou) si to pěkně užili.
Snad se s našimi psími kamarády zase brzy někde potkáme na nějaké další parádní akci.
Fotečky z výstavy zde